Tak a je to u konce. Inheritance je čtvrtý a poslední díl původně plánované trilogie Odkaz dračích jezdců. Na Paolinim je vidět, že se už pořádně vypsal. Uzavřel většinu vedlejších cest příběhu, zabrouzdal do lekcí fyziky i etiky. Přesto budu brblat.
Z části beru zpět své tvrzení z minulého povídání o Brisingrovi – že by tři knihy bohatě stačily. Díly Brisingr a Inheritance by se sice seškrtat daly, ale i tak v Inheritance zůstává dostatek materiálu na vlastní díl. Jen samotné znovunastolení pořádku v Alagaësii zabírá skoro čtvrtinu knihu. Vše ale má v knize své místo.
Drobný políček si však Paolini zaslouží za deus ex machina v podobě podivínské čarodějky a bylinkářky Angely, která je vždy tam, kdy jde do úzkých, na všechno má odpověď, ale čtenář se o ní nedozví jinak nic. V doslovu a poděkování to Paolini obhajuje tím, že by jinak ztratila své kouzlo (a že je inspirována jeho sestrou), podle mě to však jsou jen slabošské výmluvy pro zařazení řady šťastných náhod tam, kde by jinak Eragon šel na smrt – nebo kde by Paolini musel přepsat půl kapitoly.
