Tomáš Grombíř: Jedničky a nuly

Tomáš Grombíř: Jedničky a nuly (obálka knihy)
Tomáš Grombíř: Jedničky a nuly (obálka knihy)

Jedničky a nuly mají snad všechno: příběh self-made mana, inspiraci historií (byť nedávnou), mafiány, napětí, zbraně, drogy i sex. A když překousnete občas až encyklopedické pasáže, užijete si s touto knihou pár příjemných hodin (a pak si půjdete promazat Facebook).

Přerod totality v demokracii, divoká privatizace, kouzlo internetu, velké prachy, pocit nezávislosti. Okořeňte to lajnou kokainu, tvrdším sexem (stále lepším než v 50 odstínech) a stereotypními ajťáky a máte recept na knížku, která se musí číst sama.

Jedničky a nuly Tomáše Grombíře to mají všechno. A i když mi to občas přišlo těsně na hraně, podařilo se mu z toho nesplácat dort jak od Pejska a Kočičky.

Pokračovat ve čtení „Tomáš Grombíř: Jedničky a nuly“

Michaela Samant: Jak chutná masala

Michaela Samant: Jak chutná masala (obálka knihy)
Michaela Samant: Jak chutná masala (obálka knihy)

Nakladatelství Motto má edici zvanou Příběhy psané s chutí. Pokud jsem to pochopil správně, jedná se o cestovatelské zápisky či do knižní podoby překlopené blogy, ve kterých se líčení života v cizím kraji prolíná s recepty oné národní kuchyně. Když jsem si kupoval čtečku e-knih na eReading.cz, dostal jsem k ní jako dárek knihu Jak chutná masala právě z této řady.

No a protože s radostí přečtu všechno, co mi padne pod ruku, strávil jsem s touto útlou a poněkud hloupoučkou knížkou dvě kratší odpoledne.

Pokračovat ve čtení „Michaela Samant: Jak chutná masala“

Agnes Martin-Lugand: Šťastní lidé čtou a pijou kávu

Agnes Martin-Lugand: Šťastní lidé čtou a pijou kávu (obálka kávu)
Agnes Martin-Lugand: Šťastní lidé čtou a pijou kávu (obálka kávu)

Šťastní lidé čtou a pijou kávu. Knihy a kafe. To zní jako knížka pro knihomoly, žejo? No, taky jsem si to myslel.

Tedy jen do doby, než jsem si začal rvát vlasy hrůzou a zoufale mlátit čtečkou o stůl.

Pokud si říkáte, že byste tuto knížku dali svým dobrým známým, kteří hodně čtou, učiňte tak pouze v případě, že je k smrti nesnášíte a nechcete je už nikdy vidět.

(Ve zkratce: je to nehorázná sračka.)

Pokračovat ve čtení „Agnes Martin-Lugand: Šťastní lidé čtou a pijou kávu“

Jiří Markvart: Pražská buzna

Jiří Markvart: Pražská buzna (obálka knihy)
Jiří Markvart: Pražská buzna (obálka knihy)

Blog Pražská buzna se v roce 2015 stal nejzábavnější gay četbou. Pokud jste gay a omílání ničeho na LUI vás přestalo bavit, Pražská buzna se stala skvělým místem k tematicky orientované prokrastinaci. Pokud jste hetero, dostal se vám do rukou skvělý materiál k pohoršování se nad tím, jak si buz… gayové (nejen) v Česku žijí, a svým slušným teplým přátelům jste mohli připravit horké chvilky, když jste se zeptali, jestli (a) jsou taky jako Milan, (b) jestli si můžete půjčit jejich Grindr.

No a samozřejmě všechny trápila otázka, do jaké míry je Milan fake a co všechno je inspirováno realitou, žeano.

Nakonec s pravdou ven vylezl Jiří Markvart (znáte z My bychom to udělali lépe), rozhodl se blog rozšířit do knižní podoby, úspěšně dokončil kampaň na Startovači a fandové teplého čtení si tři čtvrtě roku počkali na parádní knížku.

Jelikož je Jirka podobný prokrastinátor jako já, jsem mile překvapen, že kniha nejen vyšla, ale že vyšla i včas.

Pokračovat ve čtení „Jiří Markvart: Pražská buzna“

Ann Leckieová: Ve službách Spravedlnosti

Ann Leckieová: Ve službách Spravedlnosti (obálka knihy)
Ann Leckieová: Ve službách Spravedlnosti (obálka knihy)

Nikdy jsem nebyl skalní fanoušek sci-fi. Když jsem se ale v jakési akci na eReading.cz dostal ke knize Ve službách Spravedlnosti za směšný peníz, řekl jsem si proč ne. Nebyl jsem tak nadšený jako z Tufových dobrodružství nebo z Marťana, ale jinak mě kniha příjemně překvapila.

Třeba už tím, jak Rádčové, expanzivní národ/rasa, pracují (nebo spíše nepracují) s pohlavím osob. Prostě nerozlišují rod a překladatel Petr Kotrle se s tím popral tak, že vše převedl do ženského rodu. V rozhovorech s rasami, kterým pohlaví není putna, tak z pohledu líčení umělé inteligence dochází k zajímavým momentům – třeba když UI mluví o velekněžce s dlouhými šedivými vousy.

Pokračovat ve čtení „Ann Leckieová: Ve službách Spravedlnosti“

Anthony Ryan: Královna ohně

Anthony Ryan: Královna ohně (obálka knihy)
Anthony Ryan: Královna ohně (obálka knihy)

Královna ohně završuje trilogii Stín krkavce. Stejně jako předchozí dva díly, Píseň krve a Pán věže, je to čtivé a drsné fantasy. Krutostí a počtem zavražděných oblíbených postav se sice G. R. R. Martinovi nevyrovná, i tak ale nejde o čtení pro útlocitné duše.

Zatímco se Píseň krve soustředila zejména na život a příhody Vélina Al Sorny, tehdy mladého novice v řádu bránícím Víru, později lorda královy armády, v Pánu věže už se o pozornost čtenáře dělily další výrazné postavy a Královna ohně v tomto modelu pokračuje.

Chápu, proč je to pro autora tak lákavé schéma. Může pohodlně rozvíjet více dějových linek, které do sebe na konci zapadnou jako dobře nařezané puzzle. A je tak snadné zakončit každou kapitolu tak, aby čtenář chtěl číst dál bez ohledu na únavu nebo denní dobu – i když to znamená, že se k osudu dané postavy dostane až po příhodách tří dalších postav.

Ale i tak mě to štve. Během čtení je dost obtížné žít normální život, když v ruce imrvére držíte knihu.

Pokračovat ve čtení „Anthony Ryan: Královna ohně“

Ben Collins: Jak řídit

Ben Collins: Jak řídit (obálka knihy)
Ben Collins: Jak řídit (obálka knihy)

Věřte nebo ne, ale dosud, kdy už mám blíž ke třicítce než sladkým dvaceti, nevlastním řidičák. Tedy přinejmenším v době, kdy píšu tento článek. Shledal jsem však, že by se mi občas mohl hodit. A tak jsem krom přihlášky do autoškoly udělal to, co každý knihomol. Sehnal jsem si knihu o tom, jak řídit.

Ta kniha se velmi příznačně jmenuje Jan řídit a napsal ji Ben Collins alias The Stig – záhadný řidič z britského pořadu Top Gear, což je jediný pořad o autech, který bavil i mě. Abych vám to zasadil do kontextu: nerozeznám od sebe Ford od Fiata a auto mého otce bych v řadě stejnobarevných aut naprosto odlišných výrobců poznal jen proto, že si pamatuju jeho registrační značku.

Jsem tragéd, já vím.

Pokračovat ve čtení „Ben Collins: Jak řídit“

Charles Percy Snow: Profesoři

Mám rád anglické univerzitní romány. Mezi nejznámější autory tohoto žánru patří třeba Kingsley Amis nebo David Lodge.

Anebo Charles Percy Snow, o kterém jste toho nejspíš moc neslyšeli.

Loni jsem od něj četl zajímavou, ale skvěle napsanou detektivku Krycí barva, kterou jsem našel v babiččině knihovně. A když jsem letos na jaře v jednom antikvariátu zahlédl povědomé jméno a akademicky znějící titul Profesoři, hned jsem vytasil požadovanou desetikorunu a obohatil svou knihovnu o zatuchlinou zapáchající svazek.

A zase jsem si skvěle početl.

Pokračovat ve čtení „Charles Percy Snow: Profesoři“

Boris Johnson: Faktor Churchill

Boris Johnson: Faktor Churchill (obálka knihy)
Boris Johnson: Faktor Churchill (obálka knihy)

Churchilla mám moc rád. Když jsem tedy za hlasování v Křišťálové lupě dostal slevový kupón na novinku Faktor Churchill od Borise Johnsona, s koupí e-knihy jsem neváhal. Za 39 Kč by to nekoupil jen blb.

A já se za blba považuji nerad.

Na druhé straně… i když jsem si čtení užil, jsem rád, že jsem koupi knihy odkládal tak dlouho, až jsem ji dostal takhle zalevno. Za plnou cenu bych byl trochu zklamaný.

Pokračovat ve čtení „Boris Johnson: Faktor Churchill“