Tak schválně: kdy jste naposledy četli současnou slovenskou prózu, co? Ze jmen si vybavím ledatak Michala Hvoreckého a Dominika Dána – a od nich jsem zatím nic nečetl. Když mi tedy od Větrných mlýnů ve schránce přistál Dům hluchého od Petera Krištúfka, byl jsem zvědavý. Už proto, že je to zatraceně tlustá bichle.
Pohled na těch 800+ stránek mě přiměl dát se na modlení: „Bože, ať to není nějaká nudná kokotina.“
Netuším, do jaké míry za to může ta modlitba, ale Dům hluchého rozhodně nudná kokotina není.