Borkovec & Gabriel: Nejlepší české básně 2015

Borkovec & Gabriel: Nejlepší české básně 2015 (obálka knihy)
Borkovec & Gabriel: Nejlepší české básně 2015 (obálka knihy)

S poezií mám – krom nějaké povinné středoškolské četby – pramálo zkušeností. A přijde mi to škoda, protože pár experimentů (Spolu, lovevole, brněnská exhibice ve slam poetry) mě celkem zaujalo. A tak jsem oslovil mé oblíbené Nakladatelství Host s prosbou o průřez moderní básnickou tvorbou, která se mi postará o čtivo na květen.

Vykopávám almanachem Nejlepší české básně 2015.

Výhoda: Průřez nejsoučasnější tvorbou. A navíc s komentářem k výběru, autorskými komentáři a závěrečným esejem Tomáše Gabriela o současné poezii.

Nevýhoda: Výběr je velmi subjektivní – Tomáš Gabriel vybral něco přes stovku básní a Petr Borkovec dle svého vkusu pak z těchto finalistů vybral hrstku vítězů. Zajímalo by mě, co se oběma pánům při čtení poezie honí hlavou.

Já byl totiž dočista ztracený.

Pokračovat ve čtení „Borkovec & Gabriel: Nejlepší české básně 2015“

Fredrik Backman: Babička pozdravuje a omlouvá se

Fredrik Backman: Babička pozdravuje a omlouvá se (obálka knihy)
Fredrik Backman: Babička pozdravuje a omlouvá se (obálka knihy)

Nájemní dům jako každý jiný. Sousedi, které máte rádi. Sousedi, které nemáte rádi. Sousedi, o kterých toho moc nevíte. V tomto domě bydlí sedmiletá, tedy skoro osmiletá holčička Elsa, která nade vše miluje kvalitní literaturu, Wikipedii a svou babičku. A když babička umře, Elsa všem musí vyřídit, že „babička pozdravuje a omlouvá se“.

Backmanův Muž jménem Ove mě nadchl. Po temných severských detektivkách to byl svěží severní vítr. Na jeho další knihu, Babička pozdravuje a omlouvá se, jsem se proto těšil jak kdysi na Harryho Pottera.

A nebyl jsem zklamaný.

Pokračovat ve čtení „Fredrik Backman: Babička pozdravuje a omlouvá se“

Daniel Glattauer: Dobrý proti severáku

Daniel Glattauer: Dobrý proti severáku (obálka knihy)
Daniel Glattauer: Dobrý proti severáku (obálka knihy)

Seznamování přes internet je dnes naprosto normální. Co když se ale seznámíte omylem? A co když se do dotyčného zamilujete? A co když jste navíc ve svazku manželském?

Seznamování přes internet je bezva. Nemusíte se ostýchat, odmítnutí tolik nebolí a naopak mnohdy poznáte lidi, které by vás v reálném životě nikdy nenapadlo oslovit. Já tak poznal svého muže a už to spolu klepeme více či méně úspěšně přes tři roky – a věřte mi, na ulici nebo v baru bych si ho rozhodně nevšiml.

Internetové seznamky ovšem nesou velké riziko – a tím nemyslím to, že narazíte na sadistického úchyla s vražednými sklony. Na chatu se lidé zdají být někým jiným. Já sám jsem vtipnější, když píšu (a mlčím, když mám mluvit). Jiní zase píšou jako negramotní idioti, ale naživo jsou „docela fajn“.

A velmi podobnému problému čelí hrdinové knihy Dobrý proti severáku od Daniela Glattauera.

Pokračovat ve čtení „Daniel Glattauer: Dobrý proti severáku“

Robin Sloan: Ajax Penumbra 1969

Robin Sloan: Ajax Penumbra 1969 (obálka knihy)
Robin Sloan: Ajax Penumbra 1969 (obálka knihy)

Pokud se vám zalíbila atmosféra Nonstop knihkupectví pana Penumbry a nechcete jeho tajemstvím naplněné zdi jen tak opustit, prequel v podobě cca 70stránkové povídky Ajax Penumbra 1969 zhltnete jako třešničku na dortu. A dozvíte se, jak pan Penumbra ke svému knihkupectví přišel.

Do volitelného předmětu Větné rozbory se přihlásíte, jen když větné rozbory opravdu milujete. Nebo když víte, o co tam opravdu jde.

Ajax Penumbra miloval větné rozbory.

No, řekněme, že se z něj po absolvování pár odpudivě pojmenovaných předmětů stal knihovník ve stylu Flynna Carsena.

Pokračovat ve čtení „Robin Sloan: Ajax Penumbra 1969“

Robin Sloan: Nonstop knihkupectví pana Penumbry

Robin Sloan: Nonstop knihkupectví pana Penumbry (obálka knihy)
Robin Sloan: Nonstop knihkupectví pana Penumbry (obálka knihy)

Tak tu máme další rok. Vstoupili jste do něj s pořádnou kocovinou? Vážně jste si měli přečíst Manuál každodenního pijáka. Čeká vás toho letos hodně a nevíte si rady? Přečtěte si, Jak přežít v kostce. Já jako pořádný knihomol hned zkraje roku navštívil Nonstop knihkupectví pana Penumbry.

Přiznávám se: jsem knihomol, nerd a geek. U počítače trávím nezdravé množství času. A nejenže rád čtu knihy – já rád čtu i o knihách. Do Nonstop knihkupectví pana Penumbry od Robina Sloana jsem se proto pustil nadšený a zvědavý.

A hezky jsem si tu jízdu užil.

Pokračovat ve čtení „Robin Sloan: Nonstop knihkupectví pana Penumbry“

Fantasy roku: Pán věže

Anthony Ryan: Pán věže
Anthony Ryan: Pán věže

Loni jsem první díl trilogie Stín krkavce, knihu Píseň krve od Anthonyho Ryana, označil za drsnějšího Harryho Pottera.

Dneska bych si za to přirovnání nejradši naliskal.

Pán věže je fantasy plné politiky a záliby v krutosti a válkách. Smrtijedi v podání Rowlingové jsou ve srovnání s některými scénami roztomilí domácí mazlíčci. Asi by bylo férovější jako hrubý příklad pro srovnání uvést Hru o trůny od G. R. R. Martina.

Pokračovat ve čtení „Fantasy roku: Pán věže“

Anthony Ryan: Píseň krve

Anthony Ryan: Píseň krve
Anthony Ryan: Píseň krve

Nakladatelství Host patří mezi mé favority na českém trhu. Nebojí se vydávat poezii, mají pod sebou zajímavé české autory a jejich záběr žánrů je jednoduše fascinující. I přesto mě ale překvapilo, když se vrhli na Young Adult a fantasy. Kostičas pro mě byl zklamáním, a tak jsem k Písni krve od Anthony Ryana přistupoval dost nedůvěřivě.

OMG, jaký idiot jsem to byl. Je to nejlepší fantasy, jaké se mi v poslední době dostalo pod ruku.

Pokračovat ve čtení „Anthony Ryan: Píseň krve“

Kateřina Tučková: Vyhnání Gerty Schnirch

Kateřina Tučková: Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková: Vyhnání Gerty Schnirch

Kdysi dávno jsem se rozhodoval, kterou knihou ukončím své panictví. Tedy co se tvorby Kateřiny Tučkové týče. Dotaz na přátele moc nepomohl; rozdělili se na dva stejně velké tábory. Nakonec tedy zvítězila má láska k magii a vybral jsem si Žítkovské bohyně.

A udělal jsem dobře.

Vyhnání Gerty Schnirch je totiž ukázka velmi dobře odvedené práce. A to je jejím darem i prokletím.

Pokračovat ve čtení „Kateřina Tučková: Vyhnání Gerty Schnirch“

Samantha Shannonová: Kostičas

Samantha Shannonová: Kostičas
Samantha Shannonová: Kostičas

Vem špetku Stmívání, smíchej je s Hunger Games, okořeň Harry Potterem a kapku si vycucej z prstu. A máš Kostičas.

No, první dojmy nebyly nic moc. Ale jsem člověk brumbálovského typu, který v knihách věří na to dobré. Koneckonců, přečetl jsem všechny tři díly upíří ságy Stmívání, v naději, že Bella prostě nemůže být tak blbá. (Spoiler: může.)

Zápletka Kostičasu je asi taková: někteří lidé se rodí se zvláštními jasnovidnými schopnostmi (jako kouzelníci v Harrym Potterovi). Ostatní se jich bojí, „loví“ je a jednou za čas vězně transportují. Těmto obdobím se říká kostičasy (a podobají se sklizním v Hunger Games). A pak tu máme stockholmský syndrom a love story jak ze Stmívání.

Jestli jste někdy přečetli nějakou knihu, asi tušíte, jak se to vyvine. Jestli jste přečetli ty tři knížky z první věty, můžete si podrobnou zápletku napsat na kartičku, zalepit ji do obálky a po přečtení se poplácat po rameni, jak dobře jste to uhádli.

Pokračovat ve čtení „Samantha Shannonová: Kostičas“