J.R.R. Tolkien: Pán prstenů – Návrat krále

J.R.R. Tolkien: Pán prstenů – Návrat krále (obálka knihy)
J.R.R. Tolkien: Pán prstenů – Návrat krále (obálka knihy)

Ve Společenstvu prstenu Společenstvo vzniklo a zaniklo. Ve Dvou věžích se v jedné polovině stalo strašně moc a ve druhé skoro nic. Návrat krále je pak eklektickou směskou všeho, se dvěma ocásky navíc.

„Tak už je to konečně za mnou,“ řekl jsem si, když <spoiler>se něco stalo s Prstenem</spoiler>. Ne že by mě Pán prstenů urazil, ale ani nenadchl. Technicky to je skvělé dílo, které mi prostě nesedlo.

Jenže ten ideální konec přišel asi ve dvou třetinách knihy.

A i když vezmu v potaz, že dobrých sto stránek dělají dodatky – letopisy králů a vládců, hobití rodokmeny, výslovnosti jmen a tak podobně – stále na konci smrdí docela zbytečná vycpávka.

Návrat krále

Návrat krále je opět rozdělen do dvou knih (+ dodatku). V knize páté se opět o Frodovi a Samovi nedozvíme nic. V šesté knize se toho naopak stane moc. Až moc. A opět mi to rozdělení nepřipadá příliš účelné, byť z jiného důvodu.

První část (kniha pátá) je zkrátka a dobře jen a pouze bitva. Typické drama: nevypadá to růžově, vypadá to na průser, pak se stane zázrak a dobří zvítězí. Napínavé, celkem akční, nemám námitek.

A pak přijde druhá část. Kniha šestá. Ve které se vrátíme v čase a sledujeme Froda a Sama u Hory Osudu. Zrovna toto je případ, kde by mi dávalo větší smysl, kdyby se kapitoly střídaly. Aragorn – Frodo – Aragorn – Frodo a tak dále až do zbláznění. Nekladlo by to takové nároky na paměť a i když obě části do sebe zaklapnou, četlo by se to o fous lépe.

Ano, takhle je to konzistentní s předchozími dvěma knihami a se schématem, kterým to Tolkien celé zahalil.

Ne, není to čtivější.

Nicméně, bitva je dobojována, Prsten zničen (toto ani nepovažuju za spoiler; nebo jste snad čekali, že si Frodo Prsten nechá a zahájí hobití krutovládu?), král na svém trůnu. Hezký konec, ne?

Návrat hobitů

Ne. Podle Tolkiena ne. Malí Hobiti se ještě musí vrátit domů, aby našli Kraj v, eufemisticky řečeno, bezútěšném stavu a dali si ho do pořádku.

Proč? Protože je potřeba se nějak popasovat se Sarumanem a dárkem pro Sama od Paní ze zlatého lesa.

Teď se dopustím kacířství:

Film se s tím popasoval lépe.

Tak. A je to venku. Toto je první věc, kterou filmaři ve své lenosti a úspornosti zvládli lépe.

Saruman se rozplácl ve strojích své věže a neměl šanci natropit nepořádek v Kraji.

Jednoduché. Elegantní. Účelné.

A čtenář byl ušetřen vzpoury sedláků, kteří dopadli lépe než ti od Chlumce.

Podtrženo, sečteno

Pána prstenů jsem bral jako doplnění základního knihomolského vzdělání. (Moje výzva pro rok 2017 bude něco od Austenové a sester Brontëových.)

Chtěl jsem zkusit, jestli jako starší a moudřejší (ha ha ha) čtenář budu Pána prstenů vnímat jinak. (Třeba v Malém Princi nebo Medvídku Pů nebo Alici v říši divů v dospělosti najdete víc než jako dítě.)

Asi jste vycítili, že jsem četl víc z „povinnosti“ než z nadšení. Takže je na čase být fér.

Tolkien je machr.

Vymyslel si svět se vším všudy: dějinami, jazyky, principy. A v těchto čtyřech knihách ho dokázal postupně odkrývat a představovat svému čtenáři.

Vymyslel si ucelený příběh, kde vše má svůj smysl, věrohodně popisuje strasti poutníků, napínavě líčí bitvy a souboje.

Vytvořil vzor moderní fantasy, který slouží jako základní kámen pro cokoli dalšího. Dnes nenajdete fantasy, u které byste nenašli něco z Tolkiena. (Další dva týdny věnuji sérii Inheritance od Christophera Paoliniho a tam ta inspirace bije do očí, až to bolí.)

Ale, jak jsem psal už u Společenstva prstenu, jeho ohromující styl je poplatný době, ve které žil. Kdy bylo na čtení čas a nekonkurovala mu taková nabídka jiných rozptýlení (včetně nabídky jiných knih).

Bojím se, že dnes pro nového Tolkiena není prostor. Mladí se s hrdiny potřebují ztotožnit (jedenáctiletý outsider Harry Potter, ze kterého se vyklube hrdina; obyčejný mladý chuďas Eragon, kterému se vylíhne drak), starší potřebují stálé napětí (sex a krev ve Hrách o trůny).

Tolkien své čtenáře měl, má a bude mít. Ale já se v tomto ohledu vydávám popovějším směrem.

Ale jsem moc rád, že jsem se tím prokousal, i když na Goodreads dám jen průměrný počet hvězdiček, aby mi to nerozhodilo doporučovací algoritmus.

 

Doporučuji pro: nadšení milovníky fantasy, historie, elfů, jazyků a balad.
Hodnocení: 70 %

 

J.R.R. Tolkien: Pán prstenů – Návrat krále. S filmovou obálkou a překladem Stanislavy Pošustové-Menšíkové v roce 2012 vydalo Argo.

Autor: Jan Kadlec

Hodně čtu a nechávám si říkat Jane.