Kdo nečetl, neviděl nebo aspoň nezaznamenal Marťana, musel rok 2015 strávit poustevničením v opuštěné tatarstánské jeskyni. Kniha Pád od R. J. Pineira se snaží svézt na vlně Marťanovy popularity – dle mého názoru mu však srovnávání s Marťanem škodí.
Podobně jako vydání knihy 50 odstínů šedi vyvolalo hlad po lechtivém čtivu pro ženy, Marťan od Andyho Weira připravil půdu pro sci-fi určené běžným sci-fi nečtenářům. Bohužel si vydavatelé (a jejich recenzenti) srovnáním s Marťanem nasadili příliš vysokou laťku.
„Prvotřídní thriller z pera zkušeného profesionála. Loni jsme tu měli román Marťan od Andyho Weira, letos přebírá pochodeň Pineirův Pád.“ – Open Letters Monthly (ze zadní obálky recenzního výtisku)
Pád od R.J. Pineira sice může přebírat pochodeň, ale jen proto, aby se s ní upálil.
Pád přes kopírák
Základní koncept je stejný: občas padne zkratka NASA a hlavním hrdinou je někdo, kdo se snaží dostat domů. A to je asi tak všechno.
Místo vtipného nerda se jako hlavního hrdiny dočkáme nabušeného akčního hrdiny Jacka Taylora, kterému pomáhá jeho přítelkyně Angela, rebelská hackerka (vzpomínáte na Larssonovo Milénium a Lisbeth Salanderovou?) – a oba jsou součástí spiknutí, které mi trošku připomíná Digitální pevnost nebo pavučinu lží od Dana Browna.
Ano, Pád se inspiruje skutečnými technologiemi.
Ano, Pád je akční, napínavý, dobře čtivý.
Ne, Pád není Marťan roku 2016.
Dokonalé zmatení čtenáře
Pineiro si šikovně hraje s jednotkami v obou realitách, kde se Jack Taylor vyskytuje.
V „původním“ světě se vzdálenosti měří v mílích a stopách a teplota ve stupních Fahrenheita.
Překladatelka Dana Chodilová občas míle převádí na kilometry a teplotu do stupňů Celsia. Ne vždy. Čtenáře to nutí přepočítávat si v hlavě. Je to otravné. Tak otravné, že jsem někde na straně 58 poslal do nakladatelství vzteklý mail, co že to má znamenat.
Na straně 60 Jack skočil do jiné dimenze, kde se vzdálenost měří v kilometrech, teplotní stupnici sestavil pan Celsius a Kuba je oblíbená dovolenková destinace – plně demokratická.
Byl bych skvělý James Bond. Nejdřív střílet, pak se ptát – to umím skvěle.
Ale stejně mě ty jednotky štvou. :)
A to nemluvím o tom, že v každé kapitole se skáče sem a tam mezi dimenzemi. Pineiro hezky navazuje – líčení z jedné dimenze končí např. ránou do hlavy a líčení z druhé dimenze v dalším odstavci ránou začíná –, což je velice efektní, ale čtenáře to mate a chce to přečíst celý odstavec, než si podle toho, kdo je zrovna záporák, ujasní, v jaké dimenzi se čtenář právě nachází. Přitom to jde řešit tolika způsoby: zvláštními kapitolami; fontem; podnadpisy.
Jako sci-fi Pád prošel
Nechápejte mě špatně. Pád je výborné sci-fi.
Další etapa skoků z vesmíru, jaký před pár lety provedl Felix Baumgartner, je podobně blízká realita jako lety na Mars.
Skoky mezi dimenzemi? Alternativní vesmíry? Tady to už trochu skřípe, ale… je to sci-fi. Proč ne.
Pineiro si možná právě proto libuje víc ve zbraních a vojenské taktice, ale i vědeckotechnická část není úplně mimo mísu – byť je neuvěřitelnější než Weirovo cestování z Marsu.
Pádu ale zoufale chybí suchý humor Marka Watneyho a Weirova schopnost složité vědecké schopnosti vysvětlit i naprostému laikovi.
Proboha, vždyť Marťan se líbil i mé matce. S Pádem mě po první kapitole poslala do… jiné dimenze.
Cílovka Pádu bude ale trochu jiná
Marťan si čtenáře a diváky získal jednoduchým vysvětlováním složitých věcí a skvělým humorem (a v případě filmu asi i Mattem Damonem).
Toto všechno Pád postrádá – ale nahrazuje to akcí.
Milovníci konspiračních, špionážních a techničtějších sci-fi románů s Pádem asi neudělají chybu.
Jestli vás ale Dan Brown nudí a sci-fi moc nemusíte, Pád pro vás může být zklamání.
Doporučuji pro: milovníky sci-fi, technologií a akčnější četby.
Hodnocení: 75 %
R. J. Pineiro: Pád. V roce 2016 v překladu Dany Chodilové vydalo nakladatelství Baronet, kterému děkuji za recenzní výtisk.