Asi mám talent na odkládání toho nejlepšího na konec. Už během Poetického máje jsem si dva světlé okamžiky, Jonáše Zbořila a Marii Iljašenko, nevědomky nechal jako zákusky po ohromném zklamání. A sbírka Vypadáme, že máváme od Luboše Svobody je úplně stejná. Mladší autor z mé generace, dobře čitelná poezie, přetrvávající dojmy.
A spešl pro Ondru Lipára: bez krvácení do mozku.
Ale teď vážně. Pokud nevěříte mladým, post-pubertálním slečnám, ale chcete číst mladou poezii, Vypadáme, že máváme bude dobrá volba.
Nepochopení generací?
Z experimentů se čtením poezie jsem vyvodil dva závěry:
- Líbí se mi poezie mnohem starších autorů (Sova, Skácel, Shakespeare).
- Umím se ztotožnit s poezií mé generace.
Borkovec i Rudčenková jsou ale o generaci starší. A zdá se mi, že právě tuto mezeru mezi mými vrstevníky a autory, kteří se dostali do středoškolských čítanek, zaplňují básníci, které neumím chápat.
Luboš Svoboda je o tři roky starší než já a svou debutovou sbírku Vypadáme, že máváme vydával zhruba v mém věku. Po škole, první práce, hledání sebe sama. Je sofistikovanější než Mademoiselle, ale ne natolik, abyste k pochopení potřebovali vystudovat bohemistiku a záhadologii.
Vypadáme, že máváme, mladí a bezradní
s notebookem na břiše
teplým bochníkem chleba
ruku na touchpadu
jako na ní
usínám klidně
postranní lišta
roluje
sem a tam
v rytmu mého dechu
Jak já jásám, kdykoli někdo reflektuje současnou realitu ve své tvorbě. Zatímco Judith Hermannová nutí svou postavu v 21. století psát papírové dopisy, Svoboda neví, jestli má radši svůj laptop nebo přítelkyni. A upřímně, já mám podobný problém.
Všichni se tváříme šťastně a spokojeně, sebevědomě, na svém místě. Generace Y a Millennials. Ale ve skutečnosti netušíme, plaveme a řídíme se heslem „fake it ‚til you make it“.
Vypadáme, že máváme, i když jsme nalepeni obličejem na sklo přeplněné MHD s rukama v divných úhlech.
První sbírka, kterou s klidným srdcem doporučím
Oukej, ještě tu máme lovevole a Mademoiselle, ale toto je první věc, na kterou se shodnu i s českou intelektuální, ehm, elitou.
Ondra Lipár mi k této sbírce napsal:
„Svoboda je mi z těchhle tří nejbližší: nabízí momenty ze života v technické době, kterému očividně nehodlá jen tak podléhat a hledá v něm jemnější okamžiky, chyby v kódu nebo něco jako digitální romantiku. Podle mého skvělá reflexe prvních pracovních let po škole.“
Podle mého taky.
Doporučuji pro: ročníky 86–92, kteří se potřebují zastavit a osvěžit mysl.
Luboš Svoboda: Vypadáme, že máváme. V roce 2014 vydalo Fra, kterému děkuji za recenzní výtisk.
Za Skácela chválím a ze současných básníků doporučuji opavského Ondru Hložka nebo brněnského Vojtu Kučeru.