Christopher Paolini: Inheritance

Christopher Paolini: Inheritance (obálka knihy)
Christopher Paolini: Inheritance (obálka knihy)

Tak a je to u konce. Inheritance je čtvrtý a poslední díl původně plánované trilogie Odkaz dračích jezdců. Na Paolinim je vidět, že se už pořádně vypsal. Uzavřel většinu vedlejších cest příběhu, zabrouzdal do lekcí fyziky i etiky. Přesto budu brblat.

Z části beru zpět své tvrzení z minulého povídání o Brisingrovi – že by tři knihy bohatě stačily. Díly Brisingr a Inheritance by se sice seškrtat daly, ale i tak v Inheritance zůstává dostatek materiálu na vlastní díl. Jen samotné znovunastolení pořádku v Alagaësii zabírá skoro čtvrtinu knihu. Vše ale má v knize své místo.

Drobný políček si však Paolini zaslouží za deus ex machina v podobě podivínské čarodějky a bylinkářky Angely, která je vždy tam, kdy jde do úzkých, na všechno má odpověď, ale čtenář se o ní nedozví jinak nic. V doslovu a poděkování to Paolini obhajuje tím, že by jinak ztratila své kouzlo (a že je inspirována jeho sestrou), podle mě to však jsou jen slabošské výmluvy pro zařazení řady šťastných náhod tam, kde by jinak Eragon šel na smrt – nebo kde by Paolini musel přepsat půl kapitoly.

Král je mrtev, ať žije král(ovna)

Vardenové pokračují v úspěšném tažení a dopochodovali až k Urû’baenu, hlavnímu městu Království a sídlu krále-zrádce Galbatorixe. Většinu knihy tedy zabírají více či méně brutální popisy bitev, stejně jako v Brisingrovi. Dobrá zpráva: Paolini stále nemá koule zabít oblíbené postavy (a ani je nechat souložit se vším a všude; už chápu, proč se Eragon nikdy nedočkal filmového pokračování).

Nejvýraznější části Inheritance:

  • bitvy
  • únos Nasuady a její mučení Galbatorixem a Murtaghem
  • bitvy
  • odhalení tajemství Pevnosti duší
  • bitvy
  • boj s Galbatorixem
  • myšlenka: kdyby to tu skončilo, Paolini by neměl šanci si to podělat
  • bitvy
  • randění Safiry
  • Eragon nastoluje mír a (zase) od Aryi dostává kopačky
  • myšlenka: divný dojem z rozvleklého závěru

Velké plus? Otázky morálky

Celá sága Odkaz dračích jezdců má jedno nezpochybitelné plus: Paolini se široce zabývá otázkami morálky, etiky, toho, co je správné.

Když třeba elf a dračí jezdec Oromis učí Eragona v Eldestu nebo Brisingrovi, jak využít energii přítomných tvorů k provádění náročnějších kouzel, Eragon při tom zabije pár rostlin a menších tvorů – a uvědomuje si svou moc a vzácnost či posvátnost všeho živého. Dokonce se (na chvíli) stává vegetariánem.

Nasuada se rozhodne akceptovat spojenectví urgalů, násilnické rasy, kterou nesnáší zbytek celé Alagaësie – lekce diplomacie a zbytečnosti předsudků, resp. potřebě umět spolu vycházet.

A podobných drobností tam je víc.

Inheritance uzavírá, ale nevysvětluje

Inheritance končí tak, že klidně může sloužit jako prequel k dalším dobrodružstvím Eragona a dračích jezdců. Čistý kalkul, nepochybně.

Bohužel, Paolini se rozhodl nevysvětlit pár věcí, které mě zajímaly už od předchozích dílů.

Třeba cena pomoci stromu Menoa. V Brisingrovi, když Eragon z kořenů stromu Menoa získá vzácnou zářocel pro svůj meč, pocítí píchnutí v podbřišku a strom mu řekne, že za to něco bude chtít. V Inheritance, když Eragon přijde zaplatit, se strom jen „pousměje“ a nechá ho jít. Byla tedy výhružka stromu Menoa planá? Nebo si strom opravdu něco od Eragona vzal a Paolini na to (úmyslně či neúmyslně) zapomněl? Umím si představit, že by si strom Menoa vzal Eragonovu plodnost, takže zatímco Safira by byla matkou nové generace draků, Eragon by byl – přiznačně – poslední svého rodu nebo nějakou podobnou přítěž k jeho břemenu. A ono nic.

Anebo bylinkářka Angela. Jak píšu na začátku, Paolini se rozhodl její postavu nerozvádět. Ze zajímavého charakteru je tedy poněkud vyprázdnělá, plochá postava, která sice čtenáře pobaví svými průpovídkami, ale jinak slouží jen jako pohodlné řešení Eragonových trablí. Paolini v doslovu věří, že vysvětlením by Angela ztratila na zajímavosti. Já jsem však zklamaný. Hlubší náhled do její minulosti a motivů by z ní udělala mnohem zajímavější postavu.

Podtrženo, sečteno: Jaká je kniha Inheritance?

Inheritance a vůbec celý Odkaz dračích jezdců je příjemně čtivá sága pro mladší čtenáře. Nároční čtenáři si najdou lepší a promyšlenější díla, ale nenároční fanoušci žánru fantasy si přijdou na své – a ti mladší se mohou inspirovat morálními pošťouchnutími.

 

Doporučuji pro: milovníky draků, elfů, trpaslíků a klasického fantasy žánru.
Hodnocení: 75 %

 

Christopher Paolini: Inheritance. V roce 2012 v překladu Olgy Staníčkové vydalo Nakladatelství FRAGMENT.

Autor: Jan Kadlec

Hodně čtu a nechávám si říkat Jane.