Stárnutí se stylem

Julian Barnes: Stolek s citrony
Julian Barnes: Stolek s citrony

Ve sbírce povídek Stolek s citrony se Julian Barnes zaobírá stárnutím – někdy vítaným pokrokem, jindy nezbytnou součástí života.

Rád si povídám se staršími lidmi. Hlavně těmi aktivními, co se nacestovali a něco zažili. Mají nadhled, vidí více souvislostí a když umí vyprávět… je to prostě krása. Docela se těším, až toho zažiju víc a docvakne mi, že mnoho věcí bylo vlastně poněkud jinak.

A taky se těším na selektivní paměť a vzpomínání jen na to dobré.

Stárnout se dá různě

Julian Barnes se na stárnutí dívá z mnoha úhlů – od povídky s trojím dějstvím a postupným vyrůstáním až po rozhovory mezi dvěma starými přítelkyněmi, které už jen vzpomínají.

Ukazuje, že stárnout se dá s grácií. Že lze i ve stáří omládnout. Že láska kvete v každém věku. Že se lidé mohou mít rádi, i když jsou spolu desítky let a navenek si lezou krkem. Že se brumlání a věčná nespokojenost mohou stát pojítkem vztahu. A že humor s věkem neumírá.

Sem a tam, v čase i prostoru

Některé povídky zhltnete jako malinu a dostanete po nich takovou knižní kocovinu, že budete muset knihu na chvíli odložit, abyste si je pořádně užili a vstřebali.

Jiné možná protrpíte a nezanechají ve vás stopu.

Všem a vždy se Barnes zavděčit nemůže.

Stolek s citrony je ale cestování prostorem a časem: Anglie, Amerika, Rusko. Od papírových liebesbriefů k SMSkám a e-mailům. Hetero, homo, bi, Barnes nedělá rozdíly, stejně jako mezi ich a er formou.

Stolek s citrony potěší všechny dospělé čtenáře

Ačkoli všechny povídky mají shodný námět – stárnutí – a téměř všechny končí zajímavou pointou, každá povídka je tak jiná, že se stejně budete těšit na další. I když vás zrovna tahle jedna zklamala jako lákavě vypadající, ale odporně chutnající Bertíkova fazolka tisíckrát jinak.

A za skvělý čtenářský zážitek nemůže jen Barnes sám. O pečlivý překlad se postaral Viktor Janiš (jehož práci sleduji už od doby, co jsem óchal nad Jonathanem Strangem a panem Norrellem). Povedlo se mu zachovat odlišné tóny jednotlivých období i míst, stejně jako kreativně převést tu hrstku trefných vulgarit, které se tu a tam postarají o dekadentní zachvění.

Zkrátka a dobře: ačkoli Stolek s citrony rozhodně nebude bestseller, po kterém by s chutí sáhl i běžný nečtenář, co jednou za dva roky přelouská Dana Browna, pravověrnější čtenáři si užijí rozmanitost a vytříbený styl včetně velmi kvalitního překladu.

Jen si dejte pozor, jestli byste jim Stolek chtěli kupovat k Vánocům pod stromeček. Nejspíš ho již mají.

 

Julian Barnes: Stolek s citrony. V báječném překladu Viktora Janiše v roce 2015 vydalo Nakladatelství Plus.

Autor: Jan Kadlec

Hodně čtu a nechávám si říkat Jane.