Mari Jungstedtová: Vražedné léto

Dovolená škodí zdraví

Mari Jungstedtová: Vražedné léto (obálka knihy)
Mari Jungstedtová: Vražedné léto (obálka knihy)

Květnu bude vévodit severské krimi. Minulý týden to bylo Na zimu zavřeno, hezký náhled do systému policejní práce. Teď to je Vražedné léto od Mari Jungstedtové. (Knížek s podzimní a jarní tématikou se však už nedočkáte; příští týden strávím s knihou Andělé strážní od Kristiny Ohlssonové.)

Vražedné léto patří do série případů odehrávajících se v jurisdikci gotlandské policie. Je to (tuším) pátá kniha série s komisařem Andersem Knutasem. Oceňuju, že i když jsem předchozí díly nečetl, příběh funguje skvěle i sám o sobě. Nějaké narážky na minulost hlavních postav se vytušit dají, ale nemyslím si, že jsou pro děj zásadní jako třeba červená nit honby za Princem u pár Nesbøvek.

Stavebnictví vždycky trochu smrdělo

Kniha má dvě linie: v přítomnosti sledujeme vyšetřování případu. Tyto kapitoly pak občas protne záblesk o 20 let do minulosti, kdy se německá rodina s ruskými kořeny vydává na dovolenou do švédského národního parku Gotska Sandön.

Děj skvěle graduje. Jungstedtová (ha, teď jsem to jméno napsal napoprvé správně!) umí napětí stupňovat. Vše začíná brutální vraždou podnikatele Petera Bovida, který s rodinou tráví dovolenou v kempu na malebném švédském ostrůvku. Je střelen do hlavy a pak několikrát do břicha. Popis vraždy připomíná řádění šílence, který pořádně nevěděl, co dělá. Ale když se ukáže, že Bovide podnikal ve stavebnictví, přijímal víc zakázek, než kolik mohl s oficiálními zaměstnanci stíhat, a že načerno zaměstnaným Estoncům nějak nezvládal platit, vyšetřování se obrací jiným směrem…

Rozhodně však ne směrem k vyřešení případu. Jungstedtová zápletku rozvíjí až do zhruba dvou třetin knihy, kdy čtenáři sepnou všechny linie příběhu a tuší, co je skutečným motivem. Pak přichází na řadu lidská stránka věci.

Postavy jsou uvěřitelné

U Na zimu zavřeno jsem si stěžoval na to, že postavy jsou ploché a příliš dokonalé. Jungstedtová tuto chybu nedělá. S postavami se umím ztotožnit, mají své mouchy, nejsou charakterově dokonalé jako bezchybní policajti u Horsta. Cítím v nich opravdové lidi. Tomu odpovídá i vyřešení případu. Trocha lidskosti ve čtenáři zanechá větší dojem, než vzorné a bezproblémové zatčení.

Vražedné léto dá čtenáři nahlédnout jak do práce policie, tak do práce novinářů. Obojí jsou velmi zajímavé záležitosti a míra propracování odpovídá seznamu lidí v závěrečném poděkování. Miluju smysl pro detail.

Jedinou výtku e-knihy, kterou jsem k recenzi dostal, mám snad jen k zpracování. O tom, proč e-booky moc rád nemám, napíšu jindy; u Vražedného léta mě mrzí hlavně to, že oddělení jednotlivých kapitol nebo součástí příběhu často není vychytané mezerou mezi odstavci a že tam jsou občas chyby (ale tady nevím, jestli jde o nějakou formu DRM). Ale hlavně – a to se obávám, že bude problém i tištěné knihy – někdo naprosto zvráceně odflákl typografii přímé řeči. Místo klasických uvozovek pracuje s pomlčkami – ale občas se ztrácí to, co jsou slova postavy a co ne. U některých vět si nejsem jistý, jestli byly vyřčeny nahlas, nebo jen v duchu (k příběhu by to občas sedělo víc). Toto přemýšlení nad „co tím chtěl autor vlastně říci?“ je nesmírně otravné a kazilo mi dojem z příběhu. A je to škoda, protože Kniha Zlín jinak dělá moc hezké knihy.

Jinak je Vražedné léto naprosto parádní záležitost, kterou nepohrdne žádný milovník dobré detektivky.

 

Mari Jungstedtová: Vražedné léto. V překladu Karolíny Kloučkové vydala v roce 2014 Kniha Zlín, které děkuji za recenzní kopii.

Autor: Jan Kadlec

Hodně čtu a nechávám si říkat Jane.