Jørn Lier Horst: Na zimu zavřeno

Vykradenou chatu zažil asi každý. Co když tam ale najdete mrtvolu?

Pro severskou literaturu mám podobnou slabost jako pro jejich přírodu. Jsem beznadějně okouzlen. Severské knihy konfrontují představu rovnostářského státu blahobytu, kde je krásně a všichni se mají rádi, s odvrácenou stranou plnou sexu, násilí a drog.

Obzvláště v tom vynikají detektivky. Vlastně si ani nevybavuji severskou knihu, ve které by zločin či bezpráví nehrály hlavní roli – od Citu slečny Smilly pro sníh až po Nesbøvky. Na zimu zavřeno od J. L. Horsta je ale trochu výjimkou – nenabídne vám spoustu sexu, spiknutí ani důmyslné zápletky. Od hlavního hrdiny nečekejte eleganci Hercula Poirota či nešvary Harryho Hole. Spíš než za detektivku bych Na zimu zavřeno označil za kriminálku.

Dobrý průvodce policejním vyšetřováním

Horst čtenáře vtáhne do velké záliby seveřanů, kterou sdílíme i my Češi: chataření. Hezkou víkendovou chatu tam má kdekdo a všechny trápí velký problém: zloději. Zejména gangy z východní Evropy, nováčků v Schengenu. A teď si domyslete, co se stane, když taková tlupa obyčejných zlodějíčků toužících po lepším životě, než jim nabízí chudá Litva, narazí na pašeráky drog. A omylem jim ukradne pořádný balík peněz.

Hlavním hrdinou je komisař norské policie William Wisting. Poctivý a pracovitý polda, pro kterého je práce posláním. Je nenápadný, charakterem nevýrazný. Má rád svou dceru, svou přítelkyni, ze všeho nejvíce svou práci. Nic víc se o něm ale nedozvíme. Zato nás však provede systémem policejní práce. Příběh má totiž blíže ke Kriminálce Las Vegas než k Sherlockovi a nezapře, že autor jako policista sám pracoval.

Možná i proto je příběh, ač náramně čtivý a napínavý, lehce nedůvěryhodný. Policisté jsou všichni schopní, pečliví a pracovití. Nenajdeme tam Toma Waalera z Nesbøvek, ani žádného líného flákače. Vlastně většina postav, i část „zločinců“, jsou vlastně dobráci od kosti, a když už je někdo zlý, je popsán tak ploše, že k němu nezaujmete vztah. Na druhou stranu je nutno přiznat, že do sebe vše zapadá, nic tam není zbytečně a autor si se čtenářem nepohrává jak kočka s myší a nezatěžuje ho blbinkami, které jinde v příběhu nehrají roli.

Dojem kazí zbytečné chyby

Dojem z knihy, která je skvělá pro delší deštivé odpoledne, malilinkato kazí nepečlivá redakce. Pár chyb a překlepů, občas drobná nelogičnost, u které si nejsem jistý, že jde o chybu autora či překladatelky Terezy Blatné. Např. na začátku vyšetřování Wisting zapne počítač, čeká, až naběhne, pokecá si s kolegyní a pak… jde do kanceláře a zapne si počítač. Pochopil bych, kdyby ho třeba probudil z režimu spánku. Nebo přikývnutí do telefonu – to je tak amatérská chyba, které by šlo předejít, kdyby se v překladu objevilo třebas slůvko „přitakal“, které může znamenat i něco jako „hm“.

Podtrženo, sečteno: Jestli máte chuť na kriminálku ze zajímavého prostředí, je Na zimu zavřeno od J. L. Horsta dobrá volba. Za dvě tři letní deštivá odpoledne (nebo jeden až dva dlouhé zimní večery) máte přečteno. Jestli ale u detektivek rádi přemýšlíte, máte rádi jemný humor nebo svérázné postavy, Na zimu zavřeno vás bude trošku nudit.

Jørn Lier Horst: Na zimu zavřeno. V českém překladu od Terezy Blatné vydalo Nakladatelství JOTA v roce 2014. Za recenzní výtisk děkuji internetovému knihkupectví Martinus.cz.