Fantasy Archives | Strana 2 z 2

J.R.R. Tolkien: Hobit aneb cesta tam a zase zpátky

Zfilmovaný Pán prstenů do kin přišel v době, kdy mi bylo 11 – a kdy v Česku poprvé vyšel Harry Potter. Mladý kouzelník v mém věku mě zaujal mnohem víc, než náročné romány literárního a lingvistického génia Tolkiena, a tak jsem Pána prstenů odložil. A oprášil až dnes.

Zkušenější přátelé (a taky pořádní geekové a nerdové) mi doporučili začít s Hobitem. Naštěstí. Hobit (aneb cesta tam a zase zpátky) je příjemná a čtivá pohádka, dokonalá analogie na merry British people. Láska k zahradničení, jídlu a dobrému tabáku je nadmíru sympatická – a o to zajímavější vytváří kontrast k nečekaným dobrodružstvím.

Pokračovat ve čtení „J.R.R. Tolkien: Hobit aneb cesta tam a zase zpátky“

Fantasy roku: Pán věže

Loni jsem první díl trilogie Stín krkavce, knihu Píseň krve od Anthonyho Ryana, označil za drsnějšího Harryho Pottera.

Dneska bych si za to přirovnání nejradši naliskal.

Pán věže je fantasy plné politiky a záliby v krutosti a válkách. Smrtijedi v podání Rowlingové jsou ve srovnání s některými scénami roztomilí domácí mazlíčci. Asi by bylo férovější jako hrubý příklad pro srovnání uvést Hru o trůny od G. R. R. Martina.

Pokračovat ve čtení „Fantasy roku: Pán věže“

Anthony Ryan: Píseň krve

Nakladatelství Host patří mezi mé favority na českém trhu. Nebojí se vydávat poezii, mají pod sebou zajímavé české autory a jejich záběr žánrů je jednoduše fascinující. I přesto mě ale překvapilo, když se vrhli na Young Adult a fantasy. Kostičas pro mě byl zklamáním, a tak jsem k Písni krve od Anthony Ryana přistupoval dost nedůvěřivě.

OMG, jaký idiot jsem to byl. Je to nejlepší fantasy, jaké se mi v poslední době dostalo pod ruku.

Pokračovat ve čtení „Anthony Ryan: Píseň krve“

Samantha Shannonová: Kostičas

Vem špetku Stmívání, smíchej je s Hunger Games, okořeň Harry Potterem a kapku si vycucej z prstu. A máš Kostičas.

No, první dojmy nebyly nic moc. Ale jsem člověk brumbálovského typu, který v knihách věří na to dobré. Koneckonců, přečetl jsem všechny tři díly upíří ságy Stmívání, v naději, že Bella prostě nemůže být tak blbá. (Spoiler: může.)

Zápletka Kostičasu je asi taková: někteří lidé se rodí se zvláštními jasnovidnými schopnostmi (jako kouzelníci v Harrym Potterovi). Ostatní se jich bojí, „loví“ je a jednou za čas vězně transportují. Těmto obdobím se říká kostičasy (a podobají se sklizním v Hunger Games). A pak tu máme stockholmský syndrom a love story jak ze Stmívání.

Jestli jste někdy přečetli nějakou knihu, asi tušíte, jak se to vyvine. Jestli jste přečetli ty tři knížky z první věty, můžete si podrobnou zápletku napsat na kartičku, zalepit ji do obálky a po přečtení se poplácat po rameni, jak dobře jste to uhádli.

Pokračovat ve čtení „Samantha Shannonová: Kostičas“