Fredrik Backman: Babička pozdravuje a omlouvá se

Fredrik Backman: Babička pozdravuje a omlouvá se (obálka knihy)

Fredrik Backman: Babička pozdravuje a omlouvá se (obálka knihy)

Nájemní dům jako každý jiný. Sousedi, které máte rádi. Sousedi, které nemáte rádi. Sousedi, o kterých toho moc nevíte. V tomto domě bydlí sedmiletá, tedy skoro osmiletá holčička Elsa, která nade vše miluje kvalitní literaturu, Wikipedii a svou babičku. A když babička umře, Elsa všem musí vyřídit, že „babička pozdravuje a omlouvá se“.

Backmanův Muž jménem Ove mě nadchl. Po temných severských detektivkách to byl svěží severní vítr. Na jeho další knihu, Babička pozdravuje a omlouvá se, jsem se proto těšil jak kdysi na Harryho Pottera.

A nebyl jsem zklamaný.

Honba za pokladem v Říši před procitnutím

Elsa, jako každé sedmileté – tedy skoro osmileté – dítě miluje pohádky. A její babička jich měla plné kapsy. Odehrávaly se v Říši před procitnutím, kam se dostanete, když skoro nespíte, ale ještě nejste vzhůru. Říše se skládá z několika království, z nichž asi nejlepší je království Miamas, kde vznikají pohádky – a kde jsou pohádky středobodem jejich vesmíru. Obyvatelé jezdí na mrakoních, před zlými Stíny je střeží worsové a sněhoví andělé, ze kterých stále táhne alkohol.

Zní to střeleně? No bodejť by ne. Vždyť ty pohádky vyprávěla Elsina babička, která – diplomaticky řečeno – na svůj věk byla nesmírně čilá. Nediplomaticky řečeno, byla prostě střelená. Vždy a všude.

Tvořila tak protipól své dcery – dokonale organizované provozní ředitelky místní nemocnice – a do jisté míry i své vnučky Elsy, která na svůj věk byla nesmírně vyspělá (nediplomaticky řečeno: až příliš velká chytrolínka, kterou dospělí nemají rádi, protože jim opravuje chyby ve psaném i mluveném projevu).

A nebyla by to babička, kdyby všem neopepřila život i po své smrti. Zanechala Else dopis k doručení – a pojala to jako honbu za pokladem.

Babička pozdravuje a omlouvá se

Ten dopis nakonec nebyl jen jeden. A všechny byly prakticky stejné. Stálo v ních, že babička pozdravuje a omlouvá se. Nátura, jako byla ta její, prostě občas působila zmatky. A když už nestihla vše dát do pořádku před smrtí, musela to napravit jindy.

Elsa ale díky svému úkolu získala nové přátele a zjistila, že na každém šprochu, pravdy je trochu. A že i naprosto střelené pohádky nepochází čistě z fantazie správňácké babičky.

Babička pozdravuje a omlouvá se je příběh o příbězích

Dlouho jsem si nebyl jistý, jestli je tato knížka určena dětem nebo dospělým. A nakonec bych řekl, že je určena těm dětem v dospělých, které po pubertě tak potlačujeme.

Touché. (Najděte si na Wikipedii sami, co to znamená a jak se to používá.)

Co se mi na Babičce líbí asi nejvíc (kromě babiččiny povahy), jsou odkazy na popkulturu. Elsa se nehne bez svého iPadu s otevřenou Wikipedií a bez nebelvírské šály, stále cituje z komiksů X-Men a Spidermana či z Pána prstenů. Je pohoršena, když zjistí, že někdo nikdy nečetl Harryho Pottera. A všechno toto označuje za kvalitní literaturu (s čímž se plně ztotožňuji).

Babička pozdravuje a omlouvá se je díky tomu velmi aktuální, skvěle se čte a zaručeně pobaví. Backman se od Muže jménem Ove posunul mílovými kroky – a já se tak těším na jeho třetí knihu: Tady byla Britt-Marie.

 

Doporučuji pro: milovníky humoru, severu a správňáckých babiček.
Hodnocení: 100 %

 

Fredrik Backman: Babička pozdravuje a omlouvá se. V roce 2015 v překladu Jitky Herčíkové vydalo Nakladatelství HOST.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *