Mám rád anglické univerzitní romány. Mezi nejznámější autory tohoto žánru patří třeba Kingsley Amis nebo David Lodge.
Anebo Charles Percy Snow, o kterém jste toho nejspíš moc neslyšeli.
Loni jsem od něj četl zajímavou, ale skvěle napsanou detektivku Krycí barva, kterou jsem našel v babiččině knihovně. A když jsem letos na jaře v jednom antikvariátu zahlédl povědomé jméno a akademicky znějící titul Profesoři, hned jsem vytasil požadovanou desetikorunu a obohatil svou knihovnu o zatuchlinou zapáchající svazek.
A zase jsem si skvěle početl.
Rektor je mrtev. Ať žije rektor!
Román Profesoři čtenáře zavede do nejmenované koleje univerzity v Cambridge v kouzelných 30. letech, pár let před začátkem druhé světové války.
Lékařská prohlídka rektora (v anglickém originále se používá výraz Master – otázkou názvosloví se zabývá doslov knihy) odhalila pokročilé stádium rakoviny. To krom smutku přináší i akademický problém: kdo jej nahradí?
Z profesorů se najednou stávají politici, začínají hledat vhodné kandidáty a jednat o jejich podpoře. A to vše s typicky britskou zdvořilostí a nadměrnou konzumací červeného vína.
Profesoři do vás vdechnou nostalgii
Pokud nejste anglofilové a akademici, Profesoři vás nechají ledově chladnými. V tomto případě se tuto knihu ani neobtěžujte číst.
Jestli vás ale ta nostalgie po staré dobré Anglii baví, bude vás bavit i roztomile archaický překlad ze 60. let a užijete si pár výtečných odpolední s dobře napsanou knihou u šálku lahodného čaje.