Anthony Ryan: Královna ohně

Anthony Ryan: Královna ohně (obálka knihy)
Anthony Ryan: Královna ohně (obálka knihy)

Královna ohně završuje trilogii Stín krkavce. Stejně jako předchozí dva díly, Píseň krve a Pán věže, je to čtivé a drsné fantasy. Krutostí a počtem zavražděných oblíbených postav se sice G. R. R. Martinovi nevyrovná, i tak ale nejde o čtení pro útlocitné duše.

Zatímco se Píseň krve soustředila zejména na život a příhody Vélina Al Sorny, tehdy mladého novice v řádu bránícím Víru, později lorda královy armády, v Pánu věže už se o pozornost čtenáře dělily další výrazné postavy a Královna ohně v tomto modelu pokračuje.

Chápu, proč je to pro autora tak lákavé schéma. Může pohodlně rozvíjet více dějových linek, které do sebe na konci zapadnou jako dobře nařezané puzzle. A je tak snadné zakončit každou kapitolu tak, aby čtenář chtěl číst dál bez ohledu na únavu nebo denní dobu – i když to znamená, že se k osudu dané postavy dostane až po příhodách tří dalších postav.

Ale i tak mě to štve. Během čtení je dost obtížné žít normální život, když v ruce imrvére držíte knihu.

Rekapitulace – pokud jste už zapomněli, o čem byly předchozí díly

Stručná rekapitulace předchozích dílů – pokusím se nevyžvanit příliš:

Píseň krve v ledasčem připomíná Harryho Pottera. Mladý, asi jedenáctiletý chlapec se ocitá v pevnosti, kde se učí spoustě nových věcí, nachází nové přátele a zjistí, že je mnohem významnější, než si kdy myslel. Stává se loutkou v rukou jiných, ztrácí svou Víru a na konci je vyměněn za zajatého prince.

V Pánu věže se prakticky stále bojuje. Spojené království podléhá náporu Volarů, kde kdo je zajatý a snaží se utéct.

No a Královna ohně obrací kartu a vrací úder volarskému impériu. (Sorry, toto je tak očekávatelné, že to nikdo příčetný nemůže považovat za spoiler.)

Královna ohně je děsivější než kterákoli jiná postava

Snad každá postava si během těch tří dílů prošla jistým vývojem. Zpravidla se všichni zatvrdili, zdrsněli a stali poněkud krvežíznivými válečníky.

Například u kronikáře alpírského císařství Verniera je to změna sympatická.

Například u královny Lyrny je to proměna trochu děsivá. Ze sympatické intrikánky se stala rozhodná a drsná panovnice lačnící po rozdrcení nepřítele. Kdybych si měl vybrat mezi setkání s ní a se ženou, která k sobě připoutala bratra Frentise, asi bych si radši podřízl krk.

Výborně postavený, ale trochu zdlouhavý příběh

Královna ohně se četla sama. Ryan spojil propletené nitě, odhalil tajemství záhad a „kouzel“ (nebo také Darů či Temných sil), uzavřel příběh. Napsal to poutavě, prakticky každá scéna měla smysl, neb vysvětlila kus historie, ale… občas to bylo až moc dlouhé.

A tak jako mám z Harryho Pottera nejradši Kámen mudrců, kdy malý Harry objevuje svět čar a kouzel a je ještě – až na závěr knihy – nevinný mladý chlapec, i ve Stínu krkavce zůstane mým miláčkem první polovina prvního dílů Píseň krve.

 

Doporučuji pro: fandy dobré fantasy.
Hodnocení: 90 %

 

Anthony Ryan: Královna ohně. V roce 2016 v překladu Jakuba Kaliny vydalo Nakladatelství HOST.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to Top