Luboš Svoboda: Vypadáme, že máváme

Luboš Svoboda: Vypadáme, že máváme (obálka knihy)
Luboš Svoboda: Vypadáme, že máváme (obálka knihy)

Asi mám talent na odkládání toho nejlepšího na konec. Už během Poetického máje jsem si dva světlé okamžiky, Jonáše Zbořila a Marii Iljašenko, nevědomky nechal jako zákusky po ohromném zklamání. A sbírka Vypadáme, že máváme od Luboše Svobody je úplně stejná. Mladší autor z mé generace, dobře čitelná poezie, přetrvávající dojmy.

A spešl pro Ondru Lipára: bez krvácení do mozku.

Ale teď vážně. Pokud nevěříte mladým, post-pubertálním slečnám, ale chcete číst mladou poezii, Vypadáme, že máváme bude dobrá volba.

Pokračovat ve čtení „Luboš Svoboda: Vypadáme, že máváme“

Kateřina Rudčenková: Chůze po dunách

Kateřina Rudčenková: Chůze po dunách (obálka knihy)
Kateřina Rudčenková: Chůze po dunách (obálka knihy)

Tak tu máme další básnickou sbírku. Tentokrát od Kateřiny Rudčenkové s názvem Chůze po dunách. Dobrý první dojem udělá už zlatavou obálkou – je to však tak nějak i dojem poslední.

Ne že by ty básně byly špatné. Koneckonců, kdo jsem já, abych posuzoval kvalitu poezie, žeano. Jen na rozdíl od předchozího Petra Borkovce v mysli nemám žádnou báseň, která by mě zaujala, utkvěla mi v paměti.

Básně Rudčenkové vyvolávají představy při čtení – místa, konotace, pocity, které v básních popisuje.

Ale nic z těch živých představ se nedostalo za otočení stránky.

Pokračovat ve čtení „Kateřina Rudčenková: Chůze po dunách“

Petr Borkovec: Wernisch

Petr Borkovec: Wernisch (obálka knihy)
Petr Borkovec: Wernisch (obálka knihy)

Jsem nepoučitelný. A opět jsem dostal masochistické choutky na moderní českou poezii, o které jsem předem věděl, že nepůjde o čtivé dekadentní básničky mladých slečen. Tentokrát jsem výběr svěřil Ondrovi Lipárovi z Fra. A sbírka Wernisch Petra Borkovce je první ze tří knížek pro tento týden.

Začalo to debatou na Twitteru. A v následné soukromé konverzaci jsem se s Ondrou dohodl, že mi vybere tři sbírky, doplní je o svůj kurátorský komentář a já… já jim dám šanci.

První třetina tohoto experimentu skončila plichtou.

Pokračovat ve čtení „Petr Borkovec: Wernisch“

Peter Krištúfek: Dům hluchého

Peter Krištúfek: Dům hluchého (obálka knihy)
Peter Krištúfek: Dům hluchého (obálka knihy)

Tak schválně: kdy jste naposledy četli současnou slovenskou prózu, co? Ze jmen si vybavím ledatak Michala Hvoreckého a Dominika Dána – a od nich jsem zatím nic nečetl. Když mi tedy od Větrných mlýnů ve schránce přistál Dům hluchého od Petera Krištúfka, byl jsem zvědavý. Už proto, že je to zatraceně tlustá bichle.

Pohled na těch 800+ stránek mě přiměl dát se na modlení: „Bože, ať to není nějaká nudná kokotina.“

Netuším, do jaké míry za to může ta modlitba, ale Dům hluchého rozhodně nudná kokotina není.

Pokračovat ve čtení „Peter Krištúfek: Dům hluchého“