Ach ta poezie. Mám to s ní jako s moderním uměním. Většinu nechápu. Občas mě něco osloví. Rád bych jí přišel na kloub, ale pak se stejně vrátím buď k beletrii (anebo k Shakespearovým Sonetům).
Sbírka Host do domu od Jiřího Wolkera není výjimkou. Cynik ve mně tvrdí, že je vidět, jak mladý zemřel – básně jsou naivní, takové couráky melancholika, který začal přicházet o iluze.
Zkrátka a dobře, na rozdíl od pár ukázek posledního Krchovského, co jsem zahlédl různě na internetech*, ve mně Wolker nezanechal moc velký dojem. V Kindlu jsem si zazáložkoval pět básní, které mě uprostřed hluboké noci nějak zaujaly – ale při revizi za denního světla ani moc nevím proč.
A když jsme u verze pro Kindle… Ta na eReadingu od Carpe Diem je tak neuvěřitelně zprasená, že je mi té padesátikoruny, co jsem za to dal, vyloženě líto. Je fajn, že chce někdo podporovat poezii a tak dále, ale… toto byla spíš medvědí služba.
—
*) Tuto „recenzi“ píšu ke konci prosince, kdy Host vydal novou sbírku J. H. Krchovského.
Jiří Wolker: Host do domu. V roce 2012 vydalo Carpe diem. Neobtěžujte se s nákupem, s výjimkou Svatého kopečku všechno najdete v náhledu na eReadingu. (A navíc je Wolker mrtvý dost dlouho, abyste to našli celé ke stažení legálně a gratis.)