Jak přežít v kostce – rady od expertů

Jak přežít v kostce
Jak přežít v kostce

Všichni jsme někdy (dávno) byli dětmi a věděli jsme všechno nejlíp. Škoda, že jsme si nadhled a sebejistotu neuchovali až do dospělého věku. Kniha Jak přežít v kostce nám to ale zaručeně připomene.

Blíží se konec roku a pokud čtete tento článek, máte nakročeno k jeho přežití. Gratuluji! Protože dnes ale není nic jisté, doporučím vám návod, jak zaručeně přežít i rok 2016.

Když nemáš vůbec nic, můžeš tak akorát umřít, anebo se jít vyčurat.

Tak snad máte aspoň něco. ;)

Pokračovat ve čtení „Jak přežít v kostce – rady od expertů“

Tři vánoční povídky Petra Šabacha

Petr Šabach: Tři vánoční povídky
Petr Šabach: Tři vánoční povídky

Vánoce. Doba, kdy bytem voní vanilka se skořicí, všude hoří svíčky a lidé jsou na sebe hodní a milí a nestresují se kvůli materiálním statkům. Že? Dívám se na vás, matky na pokraji kolapsu.

Pečení cukroví je skvělá příležitost dostat se do cynické, ale lehce vánoční nálady. Tři vánoční povídky od Petra Šabacha jsou útlounká knížečka, kterou zvládnete přečíst, zatímco jste dali odležet těsto na rohlíčky.

A to je asi tak všechno, k čemu je ta knížka dobrá.

Pokračovat ve čtení „Tři vánoční povídky Petra Šabacha“

Severský Brown: Dan T. Sehlberg a jeho Mona

Dan T. Sehlberg: Mona
Dan T. Sehlberg: Mona

Akademik na stopě záhadě a zločinu šíleného zločince. Zní to jako Dan Brown? Jo. Taky jsem si to myslel. Dan T. Sehlberg ovšem napsal zajímavý a méně šablonovitý a nebulvární techno-thriller jménem Mona.

Eric Söderqvist je počítačový vědec, který vyvíjí rozhraní ovladatelné mozkovými vlnami. Využití? Třeba pro nevidomé – veškerý internet mohou mít ve své hlavě.

A v tom je problém. Kdo by se z toho nezvencnul?

Pokračovat ve čtení „Severský Brown: Dan T. Sehlberg a jeho Mona“

Klasika školní četby – Jiří Wolker: Host do domu

Jiří Wolker: Host do domu
Jiří Wolker: Host do domu

Ach ta poezie. Mám to s ní jako s moderním uměním. Většinu nechápu. Občas mě něco osloví. Rád bych jí přišel na kloub, ale pak se stejně vrátím buď k beletrii (anebo k Shakespearovým Sonetům).

Sbírka Host do domu od Jiřího Wolkera není výjimkou. Cynik ve mně tvrdí, že je vidět, jak mladý zemřel – básně jsou naivní, takové couráky melancholika, který začal přicházet o iluze.

Zkrátka a dobře, na rozdíl od pár ukázek posledního Krchovského, co jsem zahlédl různě na internetech*, ve mně Wolker nezanechal moc velký dojem. V Kindlu jsem si zazáložkoval pět básní, které mě uprostřed hluboké noci nějak zaujaly – ale při revizi za denního světla ani moc nevím proč.

Pokračovat ve čtení „Klasika školní četby – Jiří Wolker: Host do domu“