Jonas Jonasson: Analfabetka, která uměla počítat

Jonas Jonasson: Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson: Analfabetka, která uměla počítat

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel od Jonase Jonassona byl hit. A zaslouženě. Dal dohromady velmi nepravděpodobné postavy, které vrhal do velmi nepravděpodobných situací. Výsledek nepůsobil jako patlanice, ale zanechal ve čtenáři stopy neuvěření a úžasu. Za mě palec hore.

Takový styl je ale docela unikátní. Může být druhá kniha napsaná ve stejném duchu stejně vtipná a stejně netrapná?

Analfabetka, která uměla počítat ukazuje, že může.

Analfabetka, která vlastně není analfabetka

Ze Švédska na chvíli utečeme do Jihoafrické republiky, přesněji řečeno do slumu vynašečů latrín. Tam žije mladá dívka se zvláštním nadáním pro matematiku – což je zvláštní, protože neumí číst. Ale nějak se začít musí a matematika se dá zvládat i bez písmenek (pokud zrovna neděláte ekonometrické modely, kde naopak písmenka převažují nad čísly; ale to už odbíhám ke své diplomce).

Když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. Mladá dívka Nombeko se nakonec dopracuje i ke gramotnosti. A za pomoci nůžek zaražených ve stehně (ne svém) i bez jakýchkoli finančních či sexuálních protiplnění. Konečně může vyrazit do knihovny – kdyby ji nesrazil opilý a neschopný jaderný inženýr a neuvrhl ji do série nešťastných příhod, které ji přivedou až do Švédska.

Dědečku, a tohle se vážně stalo?

Stoletý stařík má moc hezké věnování.

Nikdo nedokázal okouzlit svoje publikum tak jako dědeček,
když seděl na prášilovské lavici, lehce nakloněný nad hůl a ústa
plná žvýkacího tabáku.
„Ale dědo… je to pravda?“ divila jsme se my vnoučata.
„Ty, co říkaj jenom to, co je pravda, nemá cenu poslouchat,“
odpověděl dědeček.

Tuto knihu věnuji jemu.

Krásně vyjadřuje to, co mám na Jonassonových knihách rád. Jsou nepravděpodobné a naprosto vycucané z prstu. A to je fajn! Historie se stala a zažívat ji znovu občas bolí. Reálné příběhy zažíváme v reálných životech, tak proč o nich ještě číst.

Já chci probudit svou fantazii, nevěřit, chtít věřit a bavit se. A když už mě někdo neuvrhne do Říše divů, Bradavic či světa Mary Poppins, ať mi aspoň vykládá příběhy, které prostě nevymyslíš.

Teda vlastně ne. Ať si vymýšlí, co to jenom jde. Jestli tomu udrží hlavu a patu jako Jonasson a pobavené „no to snad ne“ nepřejde do nasraného „no to snad už ne!“, budu podobné knihy číst moc rád. I když by se už mohl držet dál od atomových bomb.

 

Jonas Jonasson: Analfabetka, která uměla počítat. V překladu Luisy Robovské v roce 2014 vydalo nakladatelství Panteon. Děkuji portálu eReading.cz za recenzní e-book.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to Top