Jana Balážová: Spolu

Když text pohladí fotografii

Spolu (Jana Balážová)
Obálka knihy Spolu Jany Balážové

Útlá knížečka je věnována „všem, které baví být spolu.“ Je to velmi trefné věnování, protože tento debut mladičké autorky Jany Balážové je nádherný dárek. Černobílá knížka na kvalitním papíře, krátké básně a prózy doprovázené fotografiemi o dvě generace staršího Františka Dostála. Knížka, kterou si sice můžete pořídit pro radost, ale radost mnohem větší přinese, když ji dáte někomu, koho máte rádi.

Když Spolu díky podpoře lidí na KreativciSobě.cz vyšlo, neměla Jana ani občanku. Na některých úryvcích to jde znát. Mladá, nevypsaná, má před sebou hodně nepoznaného. Zároveň ve vás však básně, jako je třeba Lampa, nebo prózy, jako třeba Trnka v porcelánu, zanechají dojem, že její mysl je všechno, jen ne dětinská.

Hlava v oblacích, ruka na papíře

Jana jak kdyby stále snila. Zatímco většina z nás své zvláštní myšlenky za chvíli vytřepe z hlavy a začne se věnovat všedním věcem, Jana je hodí na papír. Ano, někdy zní dost divoce a nedávají smysl, ale zachytit své myšlenky na papíře tak jak jsou je krásná vlastnost, která s přibývajícím věkem upadá. Máme potřebu je stále upravovat a česat, až se to původní kouzlo dočista ztratí.

Kdo ví, co se Janě honilo hlavou, když psala Hodinu dějepisu nebo Trnku v porcelánu. Absurditou by se vyrovnala některým pracím Tima Burtona. Zároveň je to ale čtivé, úsměvné a tak nějak dospělé.

Slova vydají za tisíce obrazů

Podzim je moje oblíbené období. A podzimní melancholie plná mlhy a vůně tlejícího listí z této knížky úplně čiší. Báseň Listopad či Dopis podzimu, aby se nezlobil, že ho nikdo nemá rád, protože to krásné z něj si nárokuje (babí) léto nebo přicházející zima, mi před očima vyjevily vlastní němý film. Říká se, že obraz vydá za tisíc slov, ale tady to neplatí. Janina slova ponouknou vaši vlastní fantazii, abyste si vytvářeli své vlastní obrazy. A to je na této knížce to nejkrásnější.

Vykřičníky!!!

Pár much se však najde. Nadužívání trojitých vykřičníků ve mně evokuje pocit, jak kdyby na mě některé odstavce řvaly hlásnou troubou. Do ucha. Z deseti centimetrů. A pár překlepů se taky našlo. Nic, co by neodhalil nezaujatý čtenář. Škoda.

Co přijde dál?

Série čtyř povídek o ročních obdobích, vzájemně propojených jedním nosným tématem, naznačuje, že Jana umí pracovat promyšleně. A poslední povídka Židle je tak dokonalá souhra názvu knihy, doprovodné fotografie a samotného děje, až brečím nad tím, že jsem to nenapsal já.

Co jenom tato slečna dokáže vytvořit, až bude mít načteno, nacestováno a poznáno víc? Já se na její dílo tak za deset let těším víc jak na posledního Harryho Pottera.

 

Jana Balážová: Spolu aneb když text pohladí fotografii. V roce 2013 vydal Knižní servis (první vydání).

Autor: Jan Kadlec

Hodně čtu a nechávám si říkat Jane.