Kateřina Tučková: Vyhnání Gerty Schnirch

Kateřina Tučková: Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková: Vyhnání Gerty Schnirch

Kdysi dávno jsem se rozhodoval, kterou knihou ukončím své panictví. Tedy co se tvorby Kateřiny Tučkové týče. Dotaz na přátele moc nepomohl; rozdělili se na dva stejně velké tábory. Nakonec tedy zvítězila má láska k magii a vybral jsem si Žítkovské bohyně.

A udělal jsem dobře.

Vyhnání Gerty Schnirch je totiž ukázka velmi dobře odvedené práce. A to je jejím darem i prokletím.

Pokračovat ve čtení „Kateřina Tučková: Vyhnání Gerty Schnirch“

Samantha Shannonová: Kostičas

Samantha Shannonová: Kostičas
Samantha Shannonová: Kostičas

Vem špetku Stmívání, smíchej je s Hunger Games, okořeň Harry Potterem a kapku si vycucej z prstu. A máš Kostičas.

No, první dojmy nebyly nic moc. Ale jsem člověk brumbálovského typu, který v knihách věří na to dobré. Koneckonců, přečetl jsem všechny tři díly upíří ságy Stmívání, v naději, že Bella prostě nemůže být tak blbá. (Spoiler: může.)

Zápletka Kostičasu je asi taková: někteří lidé se rodí se zvláštními jasnovidnými schopnostmi (jako kouzelníci v Harrym Potterovi). Ostatní se jich bojí, „loví“ je a jednou za čas vězně transportují. Těmto obdobím se říká kostičasy (a podobají se sklizním v Hunger Games). A pak tu máme stockholmský syndrom a love story jak ze Stmívání.

Jestli jste někdy přečetli nějakou knihu, asi tušíte, jak se to vyvine. Jestli jste přečetli ty tři knížky z první věty, můžete si podrobnou zápletku napsat na kartičku, zalepit ji do obálky a po přečtení se poplácat po rameni, jak dobře jste to uhádli.

Pokračovat ve čtení „Samantha Shannonová: Kostičas“

Ayana Mathisová: Dvanáct kmenů Hattiiných

Ayana Mathisová: Dvanáct kmenů Hattiiných
Ayana Mathisová: Dvanáct kmenů Hattiiných

Dvanáct kmenů svým stylem trochu připomíná českou sadu čtyř novel Druhý život Marýny G. V deseti kapitolách – nebo spíše povídkách – se seznámíme s jedenácti dětmi a jednou vnučkou Hattie Shepherdové, černošské dívky, ženy, matky a babičky.

Tato kniha spojuje dvě témata, která mám rád: černošskou kulturu a rodinné osudy. Ale to je tak asi všechno.

Pokračovat ve čtení „Ayana Mathisová: Dvanáct kmenů Hattiiných“

Fredrik Backman: Muž jménem Ove

Muž jménem Ove a schizofrenie severské literatury

Fredrik Backman: Muž jménem Ove (obálka knihy)
Fredrik Backman: Muž jménem Ove (obálka knihy)

Seveřani mě nikdy nepřestanou fascinovat. Na jedné straně severští spisovatelé vytváří dojem, že Norsko a Švédsko jsou centra organizovaného zločinu, kde se vraždí pomalu víc než ve Vraždách v Midsomeru, na straně druhé vás donutí v MHD hýkat smíchy u titulů jako je Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, nebo Muž jménem Ove od Fredrika Backmana.

Stoletý stařík má blízko k mému oblíbenému burtonovskému absurdnu ve stylu filmů Velká ryba nebo Forrest Gump. Vyprávění, které je tak barvité, až je neuvěřitelné – ale pak se ukáže, že vypravěč to má v hlavě v pořádku. OK, možná si to trošku přikrášlil. Ale jen trošičku.

Muž jménem Ove se naopak nepouští do neuvěřitelného absurdna. Pan Ove je realistická postava s realisticky vylíčeným životním příběhem. A určitě v okolí najdete někoho, kdo by se v muži jménem Ove poznal. A kdo by doufal, že mu do poštovní schránky nenacouvají tak prdlí sousedi.

Pokračovat ve čtení „Fredrik Backman: Muž jménem Ove“

Petra Soukupová: Zmizet

Petra Soukupová: Zmizet (obálka knihy)
Petra Soukupová: Zmizet (obálka knihy)

Většinou zvládám zařadit věci do černobílé škály: líbí-nelíbí, chutná-nechutná, dobré a zlé. U knížky Zmizet Petry Soukupové jsem ale na vážkách. Jedna část mého Já z knihy úplně odvařená není; ta druhá zase přejela dvě zastávky, aby dočetla kapitolu.

Je to podivuhodné, protože obvykle zastávku nepřejedu ani u velmi dobré knihy. U Muže jménem Ove (stihl jsem přečíst také v uplynulém týdnu, ale článku se dočkáte až příští sobotu) jsem se bavil mnohem víc, považuji jej za mnohem lepší čtení, ale vždy jsem zvládl vystoupit včas.

Pokračovat ve čtení „Petra Soukupová: Zmizet“