Pocity viny a husí kůže. Není co závidět
Při čtení knihy Není co závidět (Obyčejné životy v Severní Koreji) od Barbary Demickové doporučuji nejíst. Pocit viny by pak byl mnohem silnější než husí kůže, která vám zaručeně vyvstane. Teď v létě to sice může být vítané osvěžení, ale na pořádné zimomriavky zvolte radši Stephena Kinga.
Hlavním motivem této neuvěřitelně silné knihy je hlad. Jistě, budování socialismu má víc rovin než jen nedostatek jídla. Ale o hladu se v této knize píše častěji než v Hunger Games. A to tak věrohodně, že jsem ty tři dny, co jsem Není co závidět četl, jedl jenom chleba.
